﻿<p>$[name] se narodil $[birthDate] rodičům přistěhovalcům a vyrůstal v ulicích Brooklynu v New Yorku, zatímco rodiče a starší bratr vedli malé řeznictví na rušné Front Street nedaleko Brooklynského mostu. Rodiče by byli raději, kdyby více pomáhal v rodinném podniku, jeho pracovní morálka však tehdy nebyla právě ukázková. Když se v řeznictví objevil, většinou tam dlouho nevydržel a brzy si našel zajímavější činnost, která neměla s prací nic společného a lépe uspokojovala jeho toulavou povahu.</p>
<p>Mladý $[firstName] se proto s kamarády stále častěji potuloval po rušném nábřeží. Byl dobrý sportovec, ale stejně často jako pouliční baseball našel v ulicích i rvačku. Konflikty málokdy začínal, když však přišel čas udeřit, býval první – vlastnost, která ho provázela i v mladé dospělosti. Často proto čekal na chodbě před ředitelnou nebo ho místní policista táhl za ucho domů či zpět do řeznictví. Podobné potíže přinášely i baseballové hry na ploše Flushing Airport; $[firstName] nedokázal odolat běhání pod letadly při přistání a vzletu, ani když ho čerstvé pokárání a hrozba přísnějšího trestu na čas od těchto her odradily.</p>
<p>Teprve kolem osmnáctého roku se v něm začala prosazovat pracovní morálka rodičů a pravidelně pomáhal v rodinném podniku. S válkou, která se rozhořívala v Evropě, ubývalo mezi ním a jeho vrstevníky v Brooklynu bezstarostnosti. Každodenní rozhlasové zprávy líčily vyhrané a prohrané bitvy, mrtvé a celé rodiny vyhnané z domovů nebo postihnuté ještě hůř. Pesimismus, který byl patrný i v častých projevech prezidenta, se dal téměř nahmatat.</p>
<p>Jeho o něco starší přítel Monty Salinger, který vstoupil do armádní zálohy a sloužil na letišti, ho přesvědčoval, aby se setkal s náborářem Army Air Corps, jenž objížděl newyorské čtvrti a několik dní měl být právě na letišti. „Nemůžeš celý život porcovat mrtvé krávy, víš?“ byla jediná Montyho argumentace. $[firstName] jeho logikou přesvědčen nebyl, ale nakonec souhlasil, už jen aby ustalo nekonečné naléhání.</p>
<p>S elegantně oblečeným náborářem mluvil přes hodinu. Přestože o této možnosti předtím vážně neuvažoval, odcházel přesvědčený, že právě Air Corps je způsob, jak poslouží své zemi a postaví se Němcům i Japoncům. Stal se mechanikem a během několika měsíců vystřídal základny v Tulse a St. Louis. Jednoho dne spatřil na nástěnce leták programu „Flying Sergeant“, který sliboval, že z něj udělá pilota. Přihlásil se, stejně jako Monty, a brzy to vypadalo, že se oba stanou letci země, kterou milovali a které chtěli sloužit, zvlášť pokud by válka dorazila až k jejím břehům.</p>
<p>Při prvním letu na zadním sedadle cvičného stroje se $[firstName]ovi udělalo špatně. Byl přesvědčený, že zvolil špatnou cestu, a rozhodl se zůstat napříště pevně na zemi. Poručík vedoucí výcvik ho však přemluvil, aby to zkusil znovu. Po několika dalších letech se jeho žaludek i odhodlání stát se pilotem srovnaly a další problémy už neměl. Ve výcviku si vedl dobře; některá teoretická témata mu občas působila potíže, ale cesta k pilotním křídlům probíhala bez větších problémů až do dne, kdy byl jeho přítel Monty ke konci výcviku zabit poblíž Randolph Field v Texasu, protože nedokázal vybrat střemhlavý let.</p>
<p>Monty nebyl první obětí výcvikové nehody ani posledním přítelem, kterého $[firstName] během války ztratil. Ztráta už však byla součástí jeho života. Když se něco takového stalo, člověk prostě musel pokračovat. V noci před odjezdem do Anglie ležel na palandě v Camp Kilmer v New Jersey a řekl si: „Tak dobře, jdeme na to.“</p>